Politické zhodnocení roku 1968 podle Světa devatesáti minut-

 Krizový,těžký rok                  1968                                                                                                                      Vážná krize,která vznikla ve straně a společnosti,volala po řešení.Na lednovém zasedání v roce 1968 přijal ÚV KSČ rezoluci,jíž se se jednoznačně přihlásil k závěrům XIII. sjezdu,zdůraznil příslušnost ČSSR ke světové socialistické soustavě,pevnou jednotu se Sovětským svazem a požadoval,aby se prohloubila ideová a akční jednota strany,posílila její vedoucí úloha.Brzy se však ukázalo,že nové vedení strany není schopno řešit úkoly,které ÚV přijal.Na dubnovém zasedání ÚV KSČ se již otevřeně projevila slabost a nejednotnost polednového vedení.Marxisticko-leninské síly dokázaly ještě prosadit,aby do funkce prezidenta ČSSR byl navržen a zvolen armádní generál Ludvík Svoboda,pravice však prosadila do funkcí předsedy vlády,NF a NS lidi,kteří se postupně projevili jako její exponenti.Pravicové síly ve vedení strany se snažily vyvolat dojem,že jde o střetnutí mezi tzv. progresivními a konzervativními komunisty.Pravice využila sdělovacíc prostředků k tomu,aby do vědomí lidí vnesla zkreslený ,falešný obraz o skutečném stavu věci.Podstatou jejich koncepcí nebylo nic jiného, než cílevědomý útok proti všem základním hodnotám a normám socialismu.V Československu měl být postupně likvidován socialismus a naše země se měla orientovat na kapitalistický Západ.Hrozilo akutní nebezpečí kontrarevoluce.Bratrské strany,především KSSS,se s velkou trpělivostí snažily odstranit napětí ve vzájemných vztazích,nabízely soudružskou pomoc,pravicové vedení strany však odmítlo v červenci účast delegace KSČ na varšavské schůzce a nastoupilo cestu roztržky se spojenci.Tisíce komunistů,ale i nestraníků,jednotliví občané i celé kolektivy,se obraceli na vedení bratrských stran a na vlády našich spojenců se žádostí,aby poskytly československému lidu internacionální pomoc při obraně socialismu.Za této situace byl vstup spojeneckých vojsk do ČSSR nezbytným aktem internacionální solidarity,který odpovídal zájmům jak československých pracujících,tak i mezinárodní dělnické třidy.