A toto tedy píše o Janu Veselém kniha o Závodu míru-

 z roku 1987-Když naše cyklistika slavila na sklonku roku 1983 sté narozeniny(*že prý se to jmenovalo-Česká ústřední jednota velocipedistů a bylo to někdy v listopadu-podle-www.czechcyclingfederation.com/svaz/historie/ i když,předtím ještě o 3 roky starší Český klub velocipedistů,podle tohoto-www.sterba-bike.cz/item/cesky-klub-velocipedistu-1880 ,takže nevím,proč tu anketu neudělali o 3 roky dříve),uspořádala redakce časopisu Cyklistika velkou čtenářskou anketu o nejlepšího závodníka století.A třebaže se v té době náš peleton pyšnil množstvím olympijských vítězů,mistrů světa,fenomény v kolové-bratry Pospíšilovými,vynikajícím sprinterem Tkáčem,skvělými specialisty závodu tandemů Vačkářem,Vymazalem,Kučírkem,Martínkem,elegantní krasojezdkyní Matouškovou,virtuózy z terénu Fišerou a Šimůnkem i mnoha dalšími medailisty,zařadili milovníci tohoto sportu Jana Veselého na třetí místo!(*To je sice hezké,ale koho zařadili na ta první 2,to už autor knihy neprozradil,čert ví,kde to na internetu najít)/Nezapomněli totiž na jeho velké výkony v Závodě míru,na 16 vyhraných etap a na ten rekordní náskok z 2.ročníku,ani na lví podíl při 4násobné cestě za trikoty nejúspěšnějšího družstva.  Na besedě v kulturním středisku NDR v Praze prohlásil před lety 2násobný mistr světa Gustav Adolf Schur:,,Jan Veselý byl lepším cyklistou než já,měl však smůlu,že ve své době byl příliš osamocen a nepochopen."  Svá nejlepší léta prožil Veselý v období válečném a době následné,kdy každý z peletonu trpěl nedostatkem potřebného velomateriálu a připravoval se bez jakýchkoliv zkušeností.Starty v cizině během sezóny se dají spočítat na prstech 1 ruky,oproti zahraničním šampiónům měl Veselý podmínky téměř primitivní.Vždyť cyklistika u nás,navzdory datu narození,byla stále ještě v plenkách.A v době,kdy již docházelo k jejímu rozvoji,legendární kapitán už nestačil držet krok s nastupující generací.  Jan Veselý,rodák z jižních Čech(*Wikipedie dokonce prozradí přesnou vesnici)(nar.17.6.1923),nebyl žádným zázračným talentem,svých výsledků dosahoval ohromnou tréninkovou pílí,spíše dřinou,zápalem pro věc.Nezajímal se o hmotné výhody,nedožadoval se zvláštních podmínek,z minima uměl vytěžit maximální výsledek.A tím se stal i příkladem pro dnešní mladou generaci .Poprvé se vlastně ke kolu dostal na podzim v 1939.roce,kdy se v Praze-Modřanech zúčastnil závodu pekařských učňů(podle wikipedie tam byla neuvěřitelně vysoká účast-300 závodníků).S nůší na zádech šlapal nejrychleji a neunikl pozornosti přihlížejících zkušených cyklistů,kteří ho přesvědčili,aby to přišel zkusit mezi ně.Postupně získal řadu domácích titulů,dominoval na mistrovství republiky silničářů,uměl však vybojovat zlatou medaili i na dráze,kde jezdil pravidelně závody stíhací,bodovací i za vodiči.Ve své době patřil i mezi nejlepší cyklokrosaře,žádná disciplína mu nebyla cizí.(*Ale kolovou a krasojízdu asi přecejen vynechal,podle všeho)/Pochopil,že taková všestrannost je jen ku prospěchu věci.Čím těžší závod,tím více Veselého přitahoval. Jeho bilance je svým způsobem ojedinělá:26 titulů mistra Československa(9 na silnici v soutěži jednotlivců,3 v soutěži družstev,2 v etapovém závodě,8 v závodě do vrchu,2 v terénu,2 ve stíhacím závodě na dráze),žlutý trikot v Závodě míru 1949,4x členem vítězného družstva tamtéž(1950-1,1954-5),8 prvenství na závodě Praha-Karlovy Vary-Praha,pokládaném plným právem za nejtěžší a nejdelší jednorázové měření sil amatérů na evropském kontinentu(1946-51,1954-5).