A o vítězi 1.ročníku 1948-trasy Prahy-Varšava,Alexandru Zoriči píšou toto-

 Když organizátoři Závodu míru dávali při jubilejním 25.ročníku 1972 dohromady osudy všech historických vídězů a pídili se po jejich adresách,zůstalo v seznamu 1 bílé místo.U jména Alexandra Zoriče.Zmizel z pelotonu  a opustil rodný Bělehrad,kde po dokončení studia na vysoké tělovýchovné škole začal vyučovat.Nedlouho po vítězství ve Varšavě sbalil kufry a odcestoval za oceán.1 je však jisté-v novém prostředí na kole už nezávodil.Snad se chtěl nadobro vzdálit Evropě,kde prožil v dospívání tolik válečných hrůz,bolesti a utrpení.Při bombardování Bělehradu byl těžce raněn.Po několika kritických dnech lékaři konstatovali:Žít sice bude,ale na 1 oko již nikdy neuvidí! Zorič však ohromnou silou vůle překonával tento úraz a nehodlal se vzdát svého oblíbeného kola.Začal znovu trénovat a probojoval se do národního družstva.Ztráta oka mu sice při orientaci v pelotonu dělala hodně starostí,nicméně i s tímto handicapem dokázal získat ve svém posledním závodě žlutý trikot./*Ale wikipedici vědí více a zjistili,že v roce 2000 umřel v Los Angeles a předtím žil v nějaké vesnici pojmenované-Vesnice u Západního jezera.- http://fr.wikipedia.org/wiki/Aleksandar_Zorić .Aha a Poláci zrovna čerpali z té knihy-http://pl.wikipedia.org/wiki/Aleksandar_Zorić .Takže je to tak,jak píšou,Jiří Černý,Ladislav Sosenka a Jaroslav Staněk to napsali a ještě to má podtitul-/O cyklistech z nejkrásnějšího pelotonu světa/